Nízkomolekulární hepariny (LMWH-Low molecular weight heparin) jsou druhem antikoagulačních léků, které se používají pro prevenci a léčbu žilního tromboembolismu, léčbu srdečního infarktu, u léčby povrchového zánětu žil a pro prevenci cévní mozkové příhody u pacientů s fibrilací síní. Heparin je přirozeně se vyskytující polysacharid, který působí proti koagulaci tj. proti procesu, který vede k trombóze. Nízkomolekulární hepariny se vyrábí obvykle procesem depolymerizace z heparinu. Nejznámějšími nízkomolekulárními hepariny jsou Fraxiparine (nadroparin), Clexane (enoxaparin) a Fragmin (dalteparin).
Jsou podávané formou podkožní injekce. Pacient si může po zacvičení aplikovat sám prostřednictvím již od výrobce připravené injekční stříkačky s odměřenou dávkou, podobně jako si diabetik sám aplikuje inzulin. Aplikují se nejčastěji do kůže břicha či stehen. Při déletrvající aplikaci se mohou tvořit modřiny což je důsledkem vlastního protisrážecího působení léku.
Na rozdíl od warfarinu jejich účinek nastupuje již za krátkou dobu po aplikaci a trvá cca 12-24h. Využívají se tedy pokud je třeba navodit okamžitý protisrážlivý účinek, který je relativně krátkodobý. Nízkomolekulární hepariny se obvykle používají k převádění pacienta na warfarin a naopak. Účinek warfarinu totiž nastupuje až po několik dnech užívání a tedy současné podávání nízkomolekulárního heparinu pomáhá tuto dobu překlenout.
Léčbu většinou není třeba často laboratorně kontrolovat a je zde nižší riziko krvácení. Opatrnost v dávkování je třeba zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin.
Nízkomolekulární hepariny v těhotenství
Heparin a jeho nízkomolekulární formy (LMWH) neprocházejí přes placentární bariéru a jejich aplikace v těhotenství je tedy na rozdíl od Warfarinu z hlediska plodu bezpečná. Nejčastějí se v těhotenství používá nízkomolekulární heparin.
Účinnost léčby LMWH během těhotenství je nutné monitorovat sledováním aktivity anti Xa (odběr na Xa se provádí 3-4 hodiny po aplikaci injekce).
Profylaktická hladina aXa je 0,2-0,4 U/ml, léčebná hladina (při plné dávce) je 0,5-1,2 U/ml, léčebná dávka při umělých chlopních 1,0-1,2 u/ml.
Ženy, léčené warfarinem by měly být převedeny na nízkomolekulární heparin nejlépe již při prvních pokusech o otěhotnění. Nebo převedené na nízkomolekulární herariny nejdéle do konce 5. týdne. V tomto případě je nutné provádět časté těhotenské testy, aby se minimalizovalo riziko warfarinové embryopatie.